Ohlasy účastníku - MSI LanCraft Spring 2011 | LanCraft.cz

<3

to Phoenka

.. nj, vono kdyz se oba dny parilo do pul sedme do rana, pak si sel clovek sel jen na hodku lehnout a valil dal .. Tak se pak nemuzes divit, ze v nedeli rano uz to nebylo ono .. a radis se zvolil smer ~home/postel

Jinak muj nejkladnejsi zazitek: To kdyz Gumidek v nedeli v 5 rano zacal ve for-fun dotce davat kluky ze SGC a spol. a patricne to daval najevo, coz melo za nasledek, ze jeden madarskej starcraftak, co sedel naproti nam ve 'FOREIGN sekci nahore' za nami prisel s tim, ze: '.. gyus, u should be quiet, people are sleeping ..' Udelal to tak dvakrat, pakto vzdal - pochopil, ze to nema smysl ..

Protoze dotari jsou hovada. Urcite to byl Mate nebo Breach Skoda ze Vas nezbil do kulicky

tjn kde sou ty krásný časy kdy na lc nejezdili tady ti hluční otravové a jedinej křik v noci byl jen když slováci zjistili že došlo pivo!

... nebo budicek, kdyz se na polovinu pocitacu vysypala mouka

...nebo kdyz po budove litali tipci s laser game a rusili vsechny ostatni

jinak madari byli super, hodne na pohodu

Dovolila jsem si sesmolit par mych myslenkovych pochodu.. tak snad se to sem vleze.

LanCraft z pohledu samotáře

Než cokoliv napíšu - bude na místě když se alespoň na okraj představím. Na StarCraftu 2 vystupuju pod nickem BabyToss, což je velice příhodné, a to nejen proto, že prozrazuje jakou rasu hraju, ale i to že StarCraft 2 je pro mne první RTS a můj SC2 nick jednoduše odráží ten fakt, že z pohledu ostříleného hráče jsem vlastně jen malé neškodné Protossí miminko, co se sotva naučilo se batolit. Je mi 26 let, jsem šťastně vdaná a mám 7-letého syna a, samozřejmě, jsem blázen do StarCraftu 2.

Ale popojedem kousek dál od mé osoby...

Předem chci říci, že LanCraft pro mne byla vůbec první akce tohoto druhu. Takže když jsem se jednu noc, v čistém pomatení mysli zapsala na StarCraft 2 turnaj, neměla jsem ani páru do čeho že jsem se to upsala. Jakožto někdo, kdo je vlastně ve světě RTS a StarCraft 2 nováček a navíc bez jakýchkoliv známostí - ano, asi jsem blázen. Ale tak se stalo, přihlášku jsem podala, pár týdnů na to zaplatila registrační poplatek a s očekáváním nejistým jsem vyčkávala dne D. Snad ani nemusím říkat, že pár dní před odjezdem jsem měla nervy na drátku a mé racionálnější já tomu vůbec nepomáhalo. Obavy z toho, že tam každý každého zná a že tam vlastně nebudu mít co dělat...inu což. Jako vždy jsem své racionální já poslala do končin, kde sluníčko nesvítí a v kýžený to den se vyrazilo. Hurá.

Příjezd

Můj drahý to manžel byl tak laskavý, že mne dovezl přímo na místo, takže mi odpadly nervy s tím, kde že celý LanCraft vůbec najdu. Už když jsem se nenápadně snažila proplížit na místo konání, všimla jsem si velkého hloučku před vchodem. 'No nazdar, přesně jak jsem očekávala - banda lidí v zapálené konverzaci. Rychle pryč.' Bez dalšího otálení ve snaze vyhnout se trapasu jsem si pospíšila dovnitř, k registraci.

První trapas nastal velice brzy, když jsem se na registraci snažila vykoktat kdo že to vlastně jsem a proč jsem přijela. Rudá jak rak, v tu chvíli bych se nejraději zahrabala do země. Jeden z gentlemanů mně pomohl s věcma a ukázal mi kam že si to vlastně mám sednout. Takže o pár minut později jsem už seděla za kompem. Všude hluk a bavící se skupinky podobně šílených lidí jako jsem já. Pocit, že nejlepší by bylo se někde zahrabat přetrvával. Taktický ústup v podobě večeře pak přišel vhod.

Po večeři jsem si řekla, že si dám pár her na SC2. Cokoliv bylo lepší než jen tak sedět jak pecka a nic nedělat. Moje od přírody plachá povaha mi nedovolila kohokoliv oslovit. Docela smutný, když člověk přijede na akci, kde jsou lidé jako je on sám a stejně nenajde špetku odvahy aby se seznámil. Ale z mého pohledu to bylo těžké. Většina lidí vypadala, jako že už společnost mají a tak jsem se nechtěla vtírat. Takže jsem to hodila za hlavu a šla hrát SCčko.

Během hraní se dostavila žízeň - čas na nějaké to pivo. Po ne zrovna prvním pivu jsem u baru konečně našla někoho, kdo nevypadal zaneprázdněně. Takže jsem ho oslovila a nakonec jsme si šli dát pár her na SC2. V tu dobu už jsem nebyla zrovna střízlivá, takže ty hry byly opravdu zajimavé

Spát jsem šla někdy před 6 ráno. Praštila jsem sebou pod kompl, protože se mi nikam jinam nechtělo chodit.

Turnaj

Původně jsem si budík nastavila na devátou, ale vzbudila jsem se už chvíli po osmé, protože se všichni tak nějak začali probouzet k životu a spát už se nedalo. To byla první věc. Druhá, a o to horší byla...strašná bolest hlavy. A to nemluvím o té třetí - nervozita. Jojo, nervy mi hrály dobře. Do toho všeho si vedle mne přisedl jakýsi polák, jeho nick byl Tefel, nebo tak něco. Díky němu jsem vlastně měla téměř celý den s kým prohodit kus řeči, takže díky Tefele. Mimochodem když jsem ho viděla hrát, tak jsem docela koukala.

Čas turnaje - začalo to docela trapně a zmateně. Človíček, se kterým jsem popíjela a hrála SC2 předchozí noc za mnou kohosi skoro dotáhl. Chvíli jsem nechápala co vlastně chce, ale nakonec mi došlo, že je to jeden z protivníků, kterému dám free kill. Nechala jsem ho chudáka chvíli čekat, protože díky nervům jsem jaksi musela asi 3x odskočit...trapas. Můj první opponent byl HeadHunter.. to jméno jsem kupodivu znala i přesto, že českou SC2 scénu vůbec neznám...možná jen díky tomu, že jsem jej zahlédla ve spojitosti velmi barvité mluvy vůči jinému hráči. Ale to jsem mu neřekla.

O samotné hře snad ani mluvit nebudu. Sucho v krku, ruce se mi třásly, zkazila jsem snad vše co se dalo. HeadHunter měl velice lehkou hru. Nejraději bych se neviděla a opravdu nevím co jsem si vlastně myslela. Inu což...můj další soupeř byl jeden z maďarů - nfteamBreach - ano, podváděla jsem a jméno vykopírovala, protože jsem si nemohla vzpomenout jak se jmenoval - a opět, díky skvělému pocitu nervozity jsem to zmastila totálně a obyčejný push, který normálně odrážím i já s prstem v nose mne položil. GG... oh my god.

Musela jsem si dát chvíli pauzu před tím, než jsem se vydala hledat dalšího soupeře. Byla jsem na sebe naštvaná. Věděla jsem, že byla velmi malá šance tady na LanCraftu uspět. Přijela jsem si zahrát a třeba se i něco naučit...Musela jsem se otřepat a jít pátrat po dalším protivníkovi.

Byl jím Meth. V téhle hře jsem si alespoň trochu zahrála. Ta nejhorší nervozita byla pryč. Makro hra, hurá. Sice mě dostal, ale aspoň mne hra bavila. Ale pořád jsem byla na sebe naštvaná. Posledním protivníkem mi byl Void (ve hře měl ale jiný nick), a i v téhle hře jsem si docela zahrála, i když ve výsledku i on mne porazil.

Měla jsem to za sebou. Bolela mne palice a ani se nechci pouštět do toho, jak moc jsem byla nespokojená s tím jak jsem hrála. Ne, opravdu nejsem žádný přeborník. Nikdy jsem nečekala, že se dostanu někam daleko. Ne tentokrát. Na to mi chybí spoustu zkušeností a tréninku. Jenže jak už to se mnou bývá, prostě jsem si do sebe musela kopnout. Vždycky od sebe očekávám to nejlepší, ať už na sebe mám nereálné nároky nebo ne, na tom mi nesešlo, obzvlášť, když je to něco, na čem mi hodně záleží. Magor nebo ne, pro mne StarCraft 2 není jen pitomá hra, co jsem si koupila. Beru jí jako plnohodnotný koníček. Když jsem před pár lety musela skončit se svou velkou láskou; historickým šermem ze zdravotních důvodů, objevil se takový ten pocit prázdnoty, pocit, že vlastně už nemám nic, co by mne pořádně bavilo. StarCraft 2 pro mne tohle změnil a zaplnil tu prázdnotu.

Celý zbytek dne jsem tak nějak o všem přemýšlela, občas jsem se odplížila koupit si něco k jídlu. Večer jsem opět sedla za počítač a hrála SC2. Kdosi mne během jednoho takového mého 'odplížení se' odchytil, byl to poměrně napitý mladý kluk, kterého evidentně zaujalo to, že místo toho, abych se bavila s lidma tak jsem seděla za kompem a hrála. Co jsem měla dělat? Nikoho jsem neznala. Nechala jsem jej se vypovídat, popřál mi hodně štestí a odešel.

Posledních pár slov...

Možná to může i vypadat, že se mi na LanCraftu nelíbilo. Ale kdepak. Byla to zajímavá zkušenost. Je to přeci jen něco jiného, než sedět doma za kompem. Je tu jakási atmosféra, pocit, že i když jsem nikoho neznala, tak jsem věděla, že tu jsou podobně naladění lidé, kteří milují to co já.

A jestli zase příště přijedu? Určitě. Možná najdu nějakou tu odvahu se zapojit do kolektivního dění a snad se i podaří si dokázat sama sobě, že to, co dělám tak ráda (ano, ano, mluvím tu o StarCraftu 2) dokážu dělat dobře. StarCraftu 2 zdar, see you on next LanCraft!

Ten napitý človíček byl beztak smOke Ale zajímavý čtení.

smOke to nebyl... se vsi zabavnosti jsem zjistila, ze smOka znam, ale pod jinym nickem, jeste z dob, kdy jsme oba parili Ultimu Online...coz jsem bohuzel zjistila az po LanCraftu, takze se zadny pokec se smOkem nekonal

#8 pekne napsano

#10 buď ráda ten byl v takovým stavu že by sis s ním stejně moc nepokecala

#8 moc pekne napsane a neboj on te ze SC II komunity nikdo nekousne see you next time SC II ownz

Tjn v CSku by se nikdo nechytal Tam je mooooc blbců a jen SC2 a W3 je na výši

RamZes: Ja ti nevim - snad se mi podari par lidicek poznat na pristim LCcku at nejsem jak kul v plote
neph.Striker: To taky nemuzu soudit, herni komunity neznam ani trosku. Jedine co sdilim s vami pozitivnimi silenci je laska k SC2

Neboj po par LC ty komunity poznas

Mno nikoho z vas neznam... Ale pokud by nekdo chtel pokecat a treba i zahrat, staci mi napsat maila na jenny@kilitar.cz Nekousu a treba pak pro mne nebude tak tezke se s vami sejit na pristim LCcku, protoze uz pro mne nebudete cizi a ja pro vas taky ne, takze se nebudu citit jako 'vetrelec' co se snazi nekam vetrit a otravovat.

#8 Moc hezky report Ja jsem hrozne tele, stejne se stydim, sice jsem vetsinou aji znala lidi a mela si s kym povidat nebo tak.. ale tebe jsem tam videla za nama a videla jak tam sedis sama a chtela jsem za tebou jit jenze proste se taky stydim oslovovat cizi lidi

#8

Dost dobrej report, nevím, jestli si to uvědomuješ, ale moc takových lidí (žen 25+) SC2 nehraje, a rozhodně zpráva o tom, že alespoň jedna tam byla, potěší každého starcrafťáka (a tím víc, že si akci pochvaluje). Bo tímpádem už to nejsou jen teenaged chlapi, kdo hrají a komunita se rozrůstá všemi směry. Takže stay tuned, cya na dalším LC a věz, že SC:BW/SC2 - zkrátka SC hráči - se bojí Tebe víc než Ty jich gL n hF

PS: Můžeš taky zvážit vstup do nějakýho klanu (min. třeba jako "fan member", dokud Tvá síla nenabyde )

PPS: Nebo se nauč poker texas hold'em, který se tam bude určitě hrát, tam najdeš kamarádů (a nepřátel, viď, haluzáku Strikere

Cracked: Diky za moralni podporu, urcite nemam v planu SC2 opoustet, ba naopak. Doufam, ze ma SC2 gramatnost poroste, protoze jak jsem napsala ve svem mori textu, SC2 je pro mne velkym konickem..nebo spis konem, ktereho beru nekdy az moc vazne a zapalenost mi nechybi, moje draha polovicka musi trpet me SC2 nerd ulety cele dny. Teda pokud se muj 7-lety syn nerozhodne delat prusery ve skole a ja pak nemuzu ani spat, natoz hrat...jako treba tedka!

PS: ad klan - Nevim, nevim - tedy ne ze bych nemela zajem patrit do nejake SC2 rodiny, asi by bylo fajn mit bandu lidi, ktera to tahne za jeden provaz a proste pocit, ze nekam patrim, ale myslim, ze klany o newbieky zajem nemaji a navic vlastne ani zadne klany neznam. (A to nemluvim o tom, ze by mi prislo blby jen tak z niceho nic se hlasit nekam, kde mne vlastne ani nikdo nezna...)



PPS: Uz se tesim na letni LC Příspěvek byl upraven 21. 4. 2011 v 05:17 uživatelem vVv.BabyToss.